FF IV - FF VI (1991 - 1994)
Final Fantasy IV (1991):
"Jsem zbabělec...zbabělec, který se ani nedokáže vzepřít příkazům o kterých ví, že by se neměly následovat..."
Cecil Hervey
Čtvrtý díl vyšel poprvé na druhou generaci konzolí NES, na tzv. Super Famicom (Super Nintendo Entertainment System - SNES), a plně využil výkonost nového systému. Rozdíl mezi dřívější 8-bitovou a tehdejší 16-bitovou grafikou na SNES byl ohromný. Navíc to byl první díl, který vyšel i v USA. Do té doby Final Fantasy nikdy neopustila hranice rodného Japonska.
U Final Fantasy IV byl změněn přístup k vyprávění příběhu. Poprvé je příběh vyprávěn z pohledu hlavní postavy, která se během hry emocionálně rozvíjí. Onou postavou je rytíř Cecil Harvey a můžeme ho označit za první prototyp hlavní postavy FF, tedy prvního z mnoha Cloudů, Squallů, Zidanů a Tidusů. Konečně se také v příběhu objevil prvek, který je u dalších dílů naprosto stěžejní, a to láska.
Vše začíná ve světě, kde je nejmocnější říší "Empire of Baron", která rozšiřuje svou moc především za pomoci jedinečné vzdušné jednotky elitních rytířů "Red Wings". Hlavní postavou je kapitán těchto rytířů Cecil, který je králem neustále posílán na nepříliš čestné úkoly, jejihž cílem je ukrást tajemné krystaly, které mají údajně velkou moc. Že si při těchto misích Cecil ušpiní ruce není nutné dodávat. Po skončení jedné mise se však Cecil zeptá svého krále: "Proč?". Jenže tím krále rozčílí, a ten jej degraduje a spolu s Cecilovým přítelem Kaimem, který se ho zastane, je pošle na téměř sebevražednou misi. Tím začíná dlouhá cesta dvou přátel, ke kterým časem přibudou další.
Může se sice na první pohled zdát, že je to vlastně příběhově to samé, jako u předchozích dílů (krystaly, král, záchrana světa...), ale to je velký omyl. Cecil už není nějaký "vyvolený", který dostane úkol a musí jej splnit, ale člověk s nepříliš ušlechtilou minulostí, který je plný pochybností a obav. Myšlenka představit hráčům na začátku postavu, která určitě není kladná, a jež se v průběhu své dlouhé pouti vyvine v hrdinu a zachránce světa, byla tehdy inovativní. Celý příběh byl propracovaný, a to i na dnešní dobu.
Po stránce hratelnosti se poprvé objevuje tzv. ATB systém (active time battle) a bitvy se tak stávají směsicí reálného času a tahů, a to jim dodává na dramatičnosti. Při těchto soubojích už musel hráč velmi aktivně přemýšlet a plánovat.
Final Fantasy IV. se může také pochlubit poprvé "orchestrální" hudbou, která neurazí ani dnes. Jak by také ne, když tvorbě soundtracku věnoval Nobuo Uematsu tolik energie a času, že dokonce přespával na centrále Squaresoft ve spacích pytlích na zemi, protože nestíhal dojíždět domů. Poprvé se tak ukázalo, jak mocná může být hudba, která podbarvuje důležité události ve hře. Čtvrtý díl je tak začátek opravdové velikosti celé série a jeho originál je stále hratelný i dnes, což se o hrách z roku 1991 moc říci nedá.
Jak už jsme zmínili na začátku, tak FF IV byla prvním dílem, který ještě v roce 1991 vyšel oficiálně i v USA. Byl vydán však nejdříve jako "Final Fantasy II", jelikož byl mylně označen za druhý díl.
FF IV se dočkala již několika verzí, které byly vždy mírně poupraveny nebo vylepšeny. Například v USA byla vydána nejdříve jako verze "Final Fantasy IV Easytype", která byla mnohem jednodušší, některá kouzla a předměty byly odstraněny, a příběh mírně vycenzurován, protože se věřilo, že hráči v Severní Americe by původní verzi jen ztěží zvládli. Původní konzolí je tedy SNES, ze které se hra později rozšířila v roce 2002 v neupravené verzi i na PlayStation One (ve verzi pro Evropu jako "Final Fantasy Anthology" ještě společně s FF V), WonderSwan Color a GameBoy Advance.
Na Nintendo DS se v roce 2007 dočkali Japonci a o rok později i Evropané dalšího portu, tentokrát rovnou 3D remaku, který obsahoval například i dabing postav.
Zajímavostí je vydání přímého pokračování "FF IV: The After Years", které se soustřeďuje na osudy hrdinů po skončení hlavního příběhu. Toto pokračování vyšlo roku 2008 v Japonsku pro mobilní telefony. Avšak Square - Enix v roce 2011 vydal pro celý svět "Final Fantasy IV: The Complete Collection" pro PSP, která obsahuje nejen vylepšenou verzi původní hry, ale právě i FF IV: The After Years. Je to tak jeden z mála příkladů původní FF, která byla v Evropě vydána ve velké edici. Nutno ovšem podotknout, že si hra takovouto kolekci jistě zaslouží.
Osobní hodnocení (DS verze): 9/10
klady:
- propracovaný příběh i postavy
- bohatá hratelnost
- sympatický OST
zápory:
- vyšší obtížnost
- slabší grafická stránka
Final Fantasy V (1992):
"Oh, moje hlava! Nemůžu si na nic vzpomenout!"
Galuf
Neuplynul ani rok od vydání Final Fantasy IV a Squaresoft přišel s dalším dílem. Opět se zde ukázala skvělá spolupráce s Nintendem, protože také pátý díl si svou slávu užil na SNES.
Final Fantasy V opustila systém zavedený ve čtvrtém díle a vrátila se zpět ke kořenům Final Fantasy. Tedy opět konzervativní "krystalová" FF. To ale nemění nic na tom, že pátý díl spojil všechny zkušenosti a úspěšné prvky z předchozích dílů a spojil je v monumentální nelineární hře takovým způsobem, že se z hlediska hratelnosti jedná o jeden z nejlepších dílů ve 2D éře.
Příběh by se dal snadno zaměnit s FF I nebo FF III. Vše začíná zničením Wind Crystalu, jednoho z ochraných sil planety. Král Tycoon se vydá celou věc prošetřit, ale dlouho se nevrací, a tak se jeho dcera Lenna vydá otce hledat. Po cestě narazí na mladého dobrodruha Butze, starého člověka s amnézií jménem Galuf, a na tajemného piráta kapitána Farise. Všichni čtyři brzo zjistí, že jsou vyvolení a mají přinést světu mír. Příběh tak působí dost konzervativně, zvláště po "vyspělé" FF IV. Chybí v něm emoce a je snadno předvídatelný. Hrdinové nemají žádné vnitřní konflikty a jsou tak jen "shlukem pixelů". Je tedy jasné, že tvůrci chtěli příběhově udělat naprostý opak FF IV.
Hra však byla velmi nelineární a záleželo jen čistě na hráči, jestli dokončí hru bez splnění nepovinných úkolů a bez navštívení některých míst, kde by se třeba dozvěděl více o minulosti svých postav nebo světa, za který bojuje. Důležitý prvek k přihlédnutí např. k FF XII je ten, že v pátém díle není žádná hlavní postava a všechny mají tak na vyprávění příběhu stejný podíl.
Alespoň truchlivé melodie přidaly trochu emocí suchosti příběhu. Hratelnostně je však Final Fantasy V skvost. Obrovský svět k prozkoumání (vlastně tři světy) plný množství nepovinných lokací a úkolů. Mnoho dopravních prostředků od Chocoba až po ponorku, nebo neuvěřitelně flexibilní a rozsáhlý výběr povolání postav, který velmi výrazně ovlivní hru, takže i velká trvanlivost hry, protože hráč si chce po dohrání vyzkoušet jistě i jiné kombinace povolání. To, co ztratila Final Fantasy V v příběhu, to bohatě vynahradila na hratelnosti, která je propracovaná, místy těžká, ale hlavně zábavná.
I vzhledem k složitosti a kontroverznímu hodnocení se pátý díl dostal do USA a zbytku světa až mnohem později. Pracovalo se celkem na třech projektech, které měly FF V převést a zpřístupnit pro hráče v USA, ale každý z těchto projektů byl vždy zrušen. U některých z nich se dodnes vlastně neví proč.
Jisté je však to, že Japonci prostě byli skeptičtí k tomu, jestli by byla hra vhodná pro průměrné hráče ve zbytku světa. V USA tak byla vydána až roku 1999 jako součást "Final Fantasy Anthology" pro PlayStation One a do Evropy se dostala dokonce až roku 2002. Vylepšená verze FF V se objevila ještě na GameBoy Advence. Stejně jako jiné starší díly, tak i FF V lze dnes celkem snadno stáhnout na mobilní telefony nebo z PlayStation Store.
K FF V patří ještě anime "Final Fantasy: Legend of the Crystals", které zobrazuje svět FF V o 500 let později. Hironobu Sakaguchi prohlásil, že je FF V spolu s FF IX jeho nejoblíbenějším dílem v sérii. Fanoušci však vesměs tento díl ignorují a dávají z pochopitelných důvodů přednost jiným. Pátý díl byl ovšem na velmi dlouhou dobu posledním článkem FF série, kde byl příběh upozaděn na úkor hratelnosti. Od této chvíle měly sérii čekat již jen vesměs velké emocionální opusy...
Osobní hodnocení: 8/10
klady:
- dlouhá herní doba
- vynikající hratelnost
zápory:
- navýrazný a slabý příběh
- stejné jako u předchozích dílů
- extrémní náročnost hry
Final Fantasy VI (1994):
"Život...sny...naděje...odkud se berou? A kde o ně vlastně stojí? Tyhle věci...chystám se je zničit!!"
Kefka
Bývalo už téměř zvykem, že každý rok vydal Squaresoft jeden z dílů svého hlavního favorita, kterým tehdy byla série Final Fantasy. Za oněch posledních sedm let se z neznámé firmy stalo jedno z hlavních vývojářských studií v Japonsku a ze značky Final Fantasy plynulo stále více peněz, přičemž si pomalu a jistě budovala pověst "nejlepší RPG série všech dob".
Final Fantasy VI je v pořadí třetím a také posledním dílem, který byl vydán na SNES. Šestý díl se rozhodl od svého předchůdce vydat cestou vyváženosti a rovnováhy. To znamená, že byl zachován nelineární postup hrou, ale zároveň byla FF VI obohacena o rozvíjející se příběh, který je plný emocí a nečekaných zvratů. Krom toho se v příběhu objevuje aspekt dvou linií vyprávění příběhu. Režie se tentokrát chopili Yoshinori Kitase a Hiroyuki Ito, kteří převzali štafetu po otci zakladateli Sakaguchim, který se režisérsky podílel na pěti předchozích dílech.
Příběh se zaměřuje na boj démonické Gestahlian Empire, která se snaží získat tzv. Espery, což jsou velmi mocná monstra, která kdysi panovala planetě, a na boj různých povstaleckých frakcí proti ní. V centru pozonosti říše se ocitá dívka jménem Terra, která má, jak se zdá, určité spojení se světem Esperů. Terra byla dříve vojákem ve službách říše. Tajemný hlas uvnitř ní jí však nabádá, aby odhalila své skryté právo ke světu Esperů. K ní se během příběhu přidá velké množství hratelných postav (celkem 14), jenž jí pomáhají porazit zlého Kefku a přivést světu mír.
Poprvé se v sérii vyskytují Esperové a to hned v důležité roli. A vůbec poprvé mají postavy seskupené kolem Terry svůj vlastní příběh, který je v průběhu příběhu ozřejměn až do neskutečných podrobností. Osobní motivy postav jsou velmi realistické a to přispívá k pocitu, že se jedná o skutečné živé bytosti. V příběhu se objevují i témata, která v té době ve hrách rozhodně nebyla, jako např. sebevražda, těhotenství nebo komplikované morální problémy. Každá z postav je krásně charakterově vybarvená a mezi nimi vznikají komplikované vztahy. To vše vytváří velmi lidský příběh. Ve FF VI se také setkáváme s tím, na co je jinak početná série poměrně chudá - hlavní postavou je žena. Terra a Lightning z FF XIII jsou proto jediné ženské charaktery, kolem nichž se hlavní příběh točí.
Hra je sice nelineární, ale příběh si hráče vždy nasměruje tak, že víte přesně kam máte jít, ale cestou narazíte na množství jiných lokací, kde se můžete zdržet jak dlouho budete chtít. Na rozdíl od předchozích dílů, zde už jsou postavám jejich povolání předem daná. Partu je možné si poprvé navolit tak, jak to hráči vyhovuje herně, ale i podle toho, kdo je komu jak sympatický.
Hudební doprovod Final Fantasy VI má daleko vyšší úroveň, než u dřívějších dílů, jsou zde střídané epické skladby s velmi lyrickými, a to vždy s ohledem na to, co se děje ve hře. Některé skladby jsou tak kvalitní, že se dají poprvé poslouchat i bez hry jako samostatný soundtrack.
Graficky je Final Fantasy VI na špici a představuje tu nejkrásnější 2D grafiku, která se vůbec objevila, i když byla dost omezena kapacitou SNES, zvláště když si uvědomíme, že přicházela doba CD ROM médií. Všem bylo hned jasné, že měla být hra vydaná na lepší technologii, a tak se začínalo pomalu, ale jistě mluvit o ukončení spolupráce s Nintendem.
Velmi mnoho fanoušků považuje Final Fantasy VI za nejlepší díl série. Pravda je ale ta, že šestý díl byl skutečně v celé sérii přelomový, a to možná ještě více než FF VII. Nejde o epický rozměr celého příběhu, ale o to, že byla v celé šíři použita široká paleta lidských emocí. S pohádky se stalo melodrama, které může promlouvat i k těm, kteří jsou na druhé straně obrazovky. Final Fantasy VI nejvíce ovlivnila FF VII a FF X.
FF VI vyšla ještě roku 1994 v USA jako "Final Fantasy III", aby se zachovala kontinuita chybného amerického číslování (jako třetí díl v pořadí na SNES). Vylepšená verze na PlayStation One vyšla v Japonsku roku 1999, ale dostala se jen do Evropy, a to dokonce až v roce 2002. Poslední verze pro GameBoy Advence vyšly pro celý svět v letech 2006 - 2007. Od roku 2011 je FF VI přístupná na PlayStation Store a nedávno vyšla i na Android a iOS, kde lze ostatně sehnat i další staré díly.
Osobní hodnocení: 9/10
klady:
- špičkový příběh
- sympatické postavy
- dlouhá herní doba a vícero hratelných postav
- volnost ve hře
zápory:
- slabší technické zpracování