Česká historie Final Fantasy

Final Fantasy VII (1997):

   "Lidé říkají, že je má osobnost rozpolcená. Já si to nemyslím, ale možné to je."

Cloud Strife

   Mezi Final Fantasy VI a Final Fantasy VII byla odmlka trvající víc jak tři roky, do té doby největší v sérii. Bohužel jak se později ukázalo, tak to nebyla odmlka ani zdaleka největší. Bylo to způsobeno především spory mezi Squaresoft a Nintendem, které přerostly v rozpad partnertsví a přestěhování Final Fantasy na konkurenční konzoli od SONY, a to na PlayStation One.

   Během těchto tří roků došlo k velmi rychlému rozvoji technologií a nastal věk nové generace konzolí, plně rozvinuté 3D grafiky a CGI filmů. Final Fantasy VII byla největším úspěchem Squaresoft a v této době bez diskuzí nejlépe vypadající hrou s bravurní hratelnostní, která do značné míry výrazně ovlivnila vývoj počítačových her v dalších letech. Podařilo se stvořit velký živoucí svět se svou dlouhou historií, ale také se svými problémy, z nihž některé mají odraz i ve skutečném světě. Svět byl kombinací magie, technologie a mysticity.

    Samotná atmosféra postapokalyptického světa, který míří k další katastrofě byl vytvořen s takovým uměním, že se jej ještě nepodařilo překonat. Byl to první díl série, který se vzdal zažitého středověkého fantasy světa. Režisérem a scénáristou byl Yoshinori Kitase a Kazushige Nojima. Producentem byl opět Sakaguchi.

   Příběh ve FF VII je jeden z nekomplikovanějších a nejpropracovanějších, jaký se kdy v sérii objevil. Zároveň představoval unikátní emoční zážitek. 

   Planeta, na které se vše odehrávalo, byla představena jako svým způsobem žijící organismus, která je plná tzv. Proudu života (v originále "Lifestream"), jenž je vlastně duchovní energie planety, ze které vzniká vše živé, a kam se vše mrtvé zase vrací. Mocná elektrárenská firma Shinra našla způsob, jak tento Proud života z planety těžit a přeměňovat jej na zdroj energie tzv. Mako, které používá pro své technologie i jako zdroj veškeré techniky na světě. Těžením Proudu života však Shinra planetu ničí, a ta pomalu umírá. Proto se proti Shinře vede boj za zastavení používání Maka, ale také proti její rozpínavosti, protože Shinra má svou soukromou armádu, se kterou rozšiřuje svůj vliv na celém světě. Na svou ochranu má i elitní jednotku zvanou SOLDIERS, jejíchž členové jsou různě geneticky upravování, a to i za použití Maka. Díky tomu mají všichni SOLDIERS zvláštní sílu a schopnosti. Jedním z nich byl i Cloud Strife, jehož minulost je zahalena tajemstvím, a jenž si jako bývalý SOLDIER hledá práci kde se dá. Když dostane nabídku od teroristické eko-skupinky zvané Avalanche, která bojuje proti požívání Mako-energie, tak přijme. Vydává se tak na dlouho cestu, která je plná děsivé pravdy o Cloudově minulosti, praktikách Shinry, umírající planetě a desítkách dalších věcí, které kohokoli, kdo si FF VII zahraje, naprosto pohltí.

   Stejně jako ve FF VI i zde je kladen důraz na hlavní postavu a jeho přátele, jejihž osud je často velmi bolestivý a ne vždy čistý. Hlavní postava se však v průběhu hry výrazně mění, na začátku je to jen arogantní voják bez špetky citu a charakteru, který se postupně mění ve vůdce a silnou osobnost, jenž je obestřena puncem hrdinství, ale i to se mění a ke konci se hráč dozvídá, že celou dobu vlastně lhal, ale tím, že se přizná, se opět stává hrdinou. V celém příběhu se také táhne jako nit láska, a to především láska nenaplněná a ztracená, ale i neopětovaná. Stejně tak jako žárlivost, strach, hrdinství, odhodlání i bolestná ztráta. Všechny postavy jsou skutečně žijící bytosti se svými pocity, a to posouvá celou hru do úplně jiné roviny.  

   Hratelnostně vychází sedmý díl ze svých předchůdců, především z FF VI, ale přináší i něco naprosto nového, a to systém tzv. Materií. Materie jsou vlastně jakési magické kuličky, které představují různá kouzla, Summony a abillity. Tyto Materie se zasazují do zbraní a brnění a různě kombinují a "pěstují".

   FF VII je sice lineární, ale stále nabízí velkou volnost, jako jsou tajné lokace, postranní úkoly, atd. V celé hře je navíc velké množství mini her, které jsou vlastně jakési malé hry ve hře.

   Hudebně se jedná o jednu z nejlepších záležitostí jakou kdy Japonci složili k nějaké hře. Poprvé tak mohl svět naplno obdivovat génia hudebního skladatele Nobuo Uematsa. Hudbou byl celý tragický příběh děsivé futuristické společnosti natrvalo zapsán do videoherní historie a srdcí milionů fanoušků po celém světě. FF VII byla pro mnoho lidí skutečně první Final Fantasy, kterou hráli. Využila veškerého potenciálu právě nastupující PlayStation One a stvořila graficky nejpřitažlivější hru. Prostředí byla krásně pře-renderovaná a vše poprvé provedeno ve 3D. Postavy byly vymodelovány stylem manga. Navíc byly některé důležité události ve hře provázeny spoustou FMV.

   Sedmý díl byl oním přelomem, který vtiskl sérii ty znaky, jak je známe u Final Fantasy dnes. Final Fantasy VII byla nejvíce univerzální díl série, bohužel si z toho tvůrci moc nevzali, protože další univerzální díl byla až FF X.

   FF VII vyšla po celém světě v roce 1997 na PlayStation One. Dodnes se prodalo bez mála 10 000 000 kusů (!). Úspěch FF VII vedl k jejímu vydání i o rok později na PC a k vytvoření velkého množství tzv. "Final Fantasy VII Compilacion", které příběh dále rozvíjejí a doplňují. Mezi tyto kompilace patří: krátký anime film FF VII: Last Order, celovečerní CGI film FF VII: Advent Children z roku 2005, akční adventura FF VII: Dirge Of Cerberus na PS 2, mobilní hra FF VII: Before Crisis a v neposlední řadě i nejlepší z kompilací, kterou je FF VII: Crisis Core pro PSP. FF VII se v červnu 2009 objevila i na PSN Store a na dlouhou dobu se stala i nejstahovanější hrou vůbec. Navíc se o FF VII mluví neustále v souvislosti s vytvořením skutečného remaku. Ten se však v současnosti nechystá. Na jaře 2015 by se ale hra měla objevit na PS4 alespoň v kvalitním HD remasteru, který bude mimo jiné obsahovat trofeje i vylepšený původní OST.

Osobní hodnocení: 10/10

klady:

- jeden z nejlepších FF příběhů

- nezapomenutelná postapokalyptická atmosféra

- propracovaná hratelnost a vývoj postav (Materie)

- skvělý a emocemi prodchnutý OST

zápory:

- manga styl nesedne každému

Final Fantasy VIII (1999):

   "Pravda a špatnost není to, co rozděluje nás a naše nepřátele. Jsou to naše odlišná hlediska, naše perspektivy, které nás rozdělují. Obě strany viní jedna druhou. Neexistuje dobrá nebo špatná strana. Pouze dvě strany zastávající jiné názory."
                                                                                                                  Squall Leonhart

   Dva roky po velkém úspěchu sedmého dílu se na PlayStation One objevilo nové pokračování. Final Fantasy VIII rozhodně neměla snadnou pozici, protože pochopitelně každý očekával pokračování, které se FF VII vyrovná, ne-li jí dokonce překoná. Za této situace byl celý vývoj osmého dílu velmi pečlivě sledován médii a těšil se velké publicitě. Final Fantasy VIII si však vedla víc než důstojně a dosáhla nyní už velkého standartu série. Důkazem toho budiž to, že  FF VIII za třináct týdnů prodeje v USA vydělala přes 50 milionu dolarů, a také to, že byla při hlasování o nejlepší hru všech dob v japonském časopisu Famitsu skončila na 22. místě. FF VIII je také nejrychleji prodávaným dílem série.

   Za scénářem a režií stojí opět  Yoshinori Kitase a Kazushige Nojima. Již FF VII se odchýlila od středověkého fantasy světa a vytvořila nový futuristický svět, ale FF VIII šla mnohem dále. Zde byl vytvořen složitý přetechnizovaný svět, kde kouzla byla samozřejmostí. Celková atmosféra, design a styl spadají už do jiné kategorie než fantasy a dala by se označit spíše jako sci-fi. Příběh by se pak dal nazvat jako politický thriller s příchutí lásky. Zkrátka a jednoduše: Final Fantasy VIII byla určitě "nejdospělejším" dílem série, který se hodně přibližoval našemu světu. Spolu s FF VII patří k příběhově nejsložitějším dílům série. Jádrem příběhu zde není záchrana světa, ale spíše osobní pocity hlavního hrdiny, které ho ženou dále, a to, že vše nakonec končí onou záchranou světa, je už jaksi vedlejší.

   Skupina mladých kadetů v polovojenské akademii Balamb Garden se připravuje na vojenskou akci, která může výrazně zkrátit jeden válečný konflikt. Mladý vlk samotář Squall Leonhart, který je také členem elitní vojenské jednotky SeeD, a jeho přátelé však během velmi krátkého času upadají do hlubokého snu, ve kterém prožívají patálie jiných vojáků, které se kdysi odehrály. Díky těmto vizím, které se neustále vracejí, odhalí kadeti plán zlé čarodějnice na ovládnutí světa, ale také vztah postav ze snů ke Squallovi a jeho přátelům.

   Hlavní hrdina Squall začne během této dlouhé cesty objevovat nové pocity, které v jeho nesmělé povaze ještě nejsou (přátelství, důvěra nebo láska), a které ho začnou popohánět dopředu a nakonec ho změní úplně. Celý příběh je plný sentimentality a pocitů, které řeší ještě mladí a nezralí lidé, jak v japonských hrách bývá tolik obvyklé. Navíc hlavní hrdina patří určitě k nejméně oblíbeným hlavním postavám v celé sérii, stejně jako většina postav v tomto příběhu. Squall je ze začátku stydlivý a zakomplexovaný samotář, který se ne všem hráčům musí hned zalíbit. Ostatní postavy zase působí poněkud namyšleně, arogantně a tak trochu prázdně. Jenže po několika hodinách hraní si k nim hráč cestu najde. Ale ani jeden z charakterů není typický protagonista série a žádné podobné v jiných dílech už nenajdete.

   V hratelnosti byl celý systém kompletně přestavěn a pustil se cestou, která není v JRPG hrách vůbec obvyklá. To se však nesetkalo s pochopením, a tak se tyto změny v dalších dílech již neobjevily.

   Na prvním místě to bylo získávání peněz, které už se nazískávaly za každý vyhraný souboj, ale z jakéhosi platu, který přicházel přibližně po dvou hodinách hraní. Výše platu záležela na tom, jak úspěšně si hráč ve hře vede. Ve hře neexistují žádné Armory ani Accessories, ale pouze zbraně, ke kterým musí hráč získávat různé artefakty, aby si je vůbec mohl koupit. Ovšem tou největší revolucí byl systém "Junctioned". Z každého monstra ve hře se dalo kouzlem "Draw" vycucnout určité množství kouzel, které se pak zasazovaly do určitých abillit např. síly, rychlosti, magie nebo štěstí. Čím silnější kouzlo a větší množství, tím silnější byla ona abillita. A v neposlední řadě zde byly tzv. "Guardian Force" (GF), což byly vlastně Summoni, za které se dalo v boji, než budou vyvoláni, "schovat".

   Po grafické stránce připravila Final Fantasy VIII šok, protože vymačkala z PlayStation One poslední zbytky nevyužitého výkonu. Žádné manga nebo anime, ale krásný 3D vymodelovaný svět a postavy. Vše doprovázeno neskutečným množstvím technicky brilantních FMV. Tyto FMV byly ještě dlouho poté technicky nepřekonatelné.

   V hudbě se zase poprvé v sérii objevila zpívaná píseň na konci hry "Eyes on Me" složená Nobue Uematsem a zazpívaná čínskou zpěvačkou Faye Wong.  

   Mnoho fanoušků přehlíží, že i přes velkou rozdílnost si pořád hra uchovala "ducha" Final Fantasy. Osmý díl byl do vydání FF XII nejkontroverznějším dílem série a tak trochu opomíjen. To je ovšem veliká škoda, protože Final Fantasy VIII byla odvážná a revoluční hra, která nechtěla sérii změnit, ale jen ona sama byla změnou.

   Byl to také druhý díl, který se objevil na PC. Final Fantasy VIII je dodnes jednou z nejlepších her na legendární PlayStation One. Ke konci roku 2009 se FF VIII objevila i na japonském a americkém PSN Store. Na začátku roku 2010 jsme si dočkali i my Evropané. Podobně jako FF VII, tak i osmý díl Square - Enix později vydal v HD remasteru na službě Steam.

Final Fantasy IX (2000):

   "Jak můžeš dokázat, že existujeme? Možná, že neexistujeme..."

Vivi Orunitia

   Neuplynul ani rok a série Final Fantasy mohla přivítat již devátý díl. Důvodem bylo to, že se Final Fantasy IX vyvíjela téměř současně s osmým dílem. To samo o sobě ukazuje, jak moc se změnila situace ve Squaresoft, když si mohli dovolit uvolnit prostředky a lidi k tvorbě dvou velkých her současně.

   Hra samotná však byla naprostý opak FF VIII. Jestliže byl osmý díl inovativní a revoluční, tak devátý díl byl především návratem k základům. Poslední Final Fantasy pro první generaci PlayStation se vrátil k vizi středověkého fantasy světa, který byl vystřižen jako z pohádky, a to doslova. Final Fantasy IX se sice stala skutečně dětskou pohádkou, ale řeší se v ní témata, která do pohádky rozhodně nepatří, jako např. stvoření světa, genetické experimenty nebo dobyvačné války. Režie se ujal Hiroyuki Ito a prudukce opět Sakaguchi s Shinji Hashimoto.    

   Devátý díl se dokázal odprostit od japonského vnímání světa a více se přiblížil tomu evropskému. Jsou zde středověké hrady, rytíři, princezny, mocní šlechtici, atd. Dialogy z Final Fantasy IX jsou z celé série jednoznačně nejlepší, protože jsou přirozené, rafinované, hladké a s velkou dávkou nadsázky a humoru. Je např. velmi zajímavé sledovat a zkoumat, jak se liší mluva nevychovaného zloděje a aristokratického rytíře.

   Příběh se zaměřuje na skupinu potulných herců, kteří mají však i druhou profesi: zlodějnu. Šéf gangu má plán na zbohatnutí a tím je únos mladé princezny v království Alexandrie, kam právě mají namířeno. Království Alexandrie je pod vládou mocichtivé královny Brahne Raza Alexandros XVI., která má i adoptovanou dceru Garnet, která s plány své macechy vůbec nesouhlasí. Jedním z herců zlodějíčků je i Zidane Tribal. Právě on dostane za úkol princeznu unést, ale únos se tak trochu nepovede a on a princezna se po nějaké době zblíží. To, co ze začátku vypadalo jako jednoduchý únos, se zanedlouho změní za boj o budoucnost světa.

   Příběh je zde zaměřen především na Zidaneho a jeho přátele, a tak je především z jejich pohledu nahlíženo i na celý svět. Každá z postav ve FF IX je originální a velice propracovaná co se charakteru týče. Navíc jsou to postavy velmi odlišné, takže komplikované vztahy mezi nimi tvoří základní pilíř příběhu. Zároveň je však třeba říct, že všechny postavy jsou dost infantilní a vzhledově působí příliš dětsky a komiksově, a to skutečně spoustu hráčů odradilo.

   V hratelnosti se žádné změny nekonaly a bylo vsazeno na starý osvědčený RPG model. Herní systém je sice jednoduchý, ale velmi vyvážený, zajímavý a efektivní. Hratelnost je osvěžující a velmi zábavná.

   Graficky hra byla poměrně skromnější než FF VIII. Stále ale ve vysokém standartu. To samé se týká hudby. Postavy jsou mnohem hlubší, dialogy živější a chytře napsané, atmosféra pak velmi nostalgická.

   Jednalo se tak de facto o poslední výkřik RPG epochy, která se chýlila ke konci. Je skutečně s podivem, že se tvůrcům podařilo vlastně k životu přivést něco, co už se dávno přežilo. Slouží to ke cti i hře samotné, protože formálně patří Final Fantasy IX do minulosti, ale svým obsahem promlouvá k nám dodnes. Bylo by chybou si myslet, že devátý díl byl jen remixem starých nápadů a příznakem nedostatku tvořivosti v designu. Je to ukázkový příklad toho, že hra nemusí být originální, aby byla skvělá. Je to krásný příběh o lásce, přátelství a důvěře, světlem okouzlující pohádky, která má mimořádné kouzlo. Je to vrchol staré RPG školy a byla velká chyba, že se hra objevila pouze na PlyStation One a později na PlayStation Store.